SPEC RSA-M3EX: třída D tak trochu jinak
10.3.2016, Petr Štefek, recenze
Japonská značka SPEC je na trhu pouze několik málo let, a přesto si již získala řadu obdivovatelů. Integrovaný zesilovač RSA-M3EX pracuje ve třídě D a svým zvukem přitom připomíná povedené lampové zesilovače.
Kapitoly článku:
- SPEC RSA-M3EX: třída D tak trochu jinak
- SPEC RSA-M3EX - bližší pohled
- SPEC RSA-M3EX - jak hraje?
- SPEC RSA-M3EX - zhodnocení
SPEC RSA-M3EX jsem si vzal na testu zhruba po roce, co mi ho distributor nabízel, předtím jsem jej stále odbýval s tvrzením, že na nějaké exotické esoterikou opředené zesilovače ve třídě D prostě nemám čas ani chuť. Moje sympatie ležely vždy na straně „áčkových“ zesilovačů z dílen Accuphase, Luxman nebo vynikajících lampových konstrukcí Air Tight, Leben. Samozřejmě jsem schopen uznat, že stroje jako Devialet nebo Jeff Rowland hrají dobře, ale můj šálek kávy to tak úplně nebyl. Průběh, jaký nabral test tohoto zesilovače, jsem tedy vskutku neočekával. Poslouchalo se především na reprosoustavách Dynaudio Contour S3.4 LE a různých zdrojích (Luxman, Lumin, SP Audio). Kabeláž signálová, reproduktorová i napájecí nesla značku Acoustic Revive v posledním provedení Triple C. SPEC RSA-M3EX jsem měl možnost krátce slyšet také na Harbeth SHL5 Plus a Spendor D7.
První dva dny ležel SPEC RSA-M3EX zabalený v krabici, až mi ho bylo při občasném průchodu kolem místa jeho odpočinku líto. Pátečního večera jsem se konečně pustil do rozbalování a instalování SPEC na místo mého oblíbeného „áčkového“ Luxmanu L-590AX MarkII. Na rozehřátí jsem zvolil DSD remaster Beethovenova Violin Concerto in D Major v podání legendárního Davida Oistrakha. Zásadní zlom ve vnímání SPECU nastal v momentu, kdy po několikaminutovém úvodu skladby přišly na řadu sólové housle Oistrakha. Barevnost a dynamika rozehraného partu mě doslova přitáhly a zarazily do sedačky. Mnoho zesilovačů má tendenci podat tuto skladbu příliš technicky s tenkými až upejpavým houslovým sólem. To ale není případ SPEC, který vše podal nejen s dostatečnou dávkou rozlišení, ale také s krásně prokresleným hutným středovým pásmem.
SPEC RSA-M3EX zcela neočekávaně (na třídu D) na středech srší energií a rozlišením, takže poslech klasické hudby a obzvláště pak sólových koncertů pro křídlo nebo housle je opravdovou lahůdkou. Mým prvotním předpokladem bylo, že právě podání středů bude nejproblematičtější stránkou tohoto japonského zesilovače, což bylo dáno předešlými zkušenostmi se třídou D, která má tendenci středy často vysušit až na kost, přiřknout jim takovou nepopsatelnou umělost a suchost. SPEC je ovšem zcela jiná káva. Jeho síla i slabost zároveň jsou téměř dokonalé středy s perfektním rozlišením a krásnou holografií, kterou jsem naposled doma slyšel u velmi povedeného lampového zesilovače Leben CS-660p nebo Air Tight ATM-2 (ten hraje neutrálněji).
V testování jsem pak pokračoval po zbytek víkendu a bylo velmi těžké se od hudby vůbec odtrhnout. Klasická hudba SPEC RSA-M3EX sedí, ale žádný žánr nediskvalifikuje a stejně opojně na něm bude znít elektronika Jeana Michela Jarre (Equinox - LP rip 24/96) nebo kytarovka Blow by Blow Jeffa Becka (DSD). Magie kolem SPEC stojí a padá na jeho středových frekvencích, které jsou sice dominantní v celkovém projevu, ale celkové vyznění tím není narušeno a pásmové nevyváženosti se zde nedočkáte. Zároveň je ovšem nutné říci, že SPEC RSA-M3EX není exemplární případ neutrality a jeho tvůrci se v něm snažili zrestaurovat magii zašlé slávy 300B zesilovačů ze 70. let.
Po zhruba měsíci nechápavého chození kolem musím tvůrcům vyseknout poklonu a změnit svůj názor na použitelnost třídy D v zesilovačích pro vážně míněný poslech. Přechod zpátky na tranzistory pracující ve třídě A nebo AB (v té době zaskakoval na návštěvu také Accuphase E-460) byl poněkud rozporuplný. Luxman ve třídě nabízí větší pocit detailnosti a vnímání ambience, avšak jeho projev jakoby postrádal ve srovnání se SPEC živost a realitu a Luxman zněl v přímém porovnání mechaničtěji. Podobný příběh to byl také v případě Accuphase, avšak ten v detailnosti nad SPEC již nevítězil, ale přidával něco málo kontur na spodních oktávách.
Je zřejmé, že SPEC RSA-M3EX nenabízí příkladnou neutralitu, a nebude tedy ani první volbou pro ty, kdož hledají extrémně transparentní a detailní zesilovač napříč celým pásmem. Lehoučké zabarvení reprodukce a podobnost s lampovými konstrukcemi je v jeho DNA extrémně nápadná. Tvůrci ovšem našli tu jemnou hranici, kdy zesilovač kouzlí a dělá reprodukci živou a možná o něco líbivější, než ve skutečnosti je, ale přesto nehraje všechny záznamy na stejné „kopyto“. Vliv zdroje je u toho zesilovače stěžejní a jasně v řetězci identifikujeme zvukovou stopu Luxman DA-06, streameru Lumin nebo CD Audionet ART G3.
Při správném rozestavení reprosoustav a alespoň trošku ošetřené akustice místnost nabízí SPEC velmi pěknou holografii a zobrazení prostoru nahrávek. Toto podání zobrazení je mírně efektivní, možná také o něco širší a hlubší než zvukový mistr zamýšlel, ale výsledek je velmi návykový. Když pominu velmi dobrý integrovaný zesilovač Ayre AX-5, tak se ostatní tranzistorová konkurence, kterou jsem měl k dispozici, k tomu výsledku ani zdaleka nepřibližuje. Prostorové podání je u dobrých nahrávek skvělé, avšak ve srovnání s velmi drahými dělenými zesilovači (Luxman 900u nebo Accuphase A-70/C-2820) skicuje prostor hrubším štětcem s jistou dávkou nonšalantnosti na úkor přesnosti.
Celý projev zesilovače SPEC RSA-M3EX provází pocit homogenity a muzikality reprodukce, která je svým těžištěm položená níže a v prvním okamžiku můžete mít pocit (hlavně po přechodu z lehké reprodukce zesilovačů ve třídě A), že SPEC má nahoře mírně ořezané nejvyšší frekvence. Po nějaké době aklimatizace ovšem velmi pravděpodobně zjistíte, že nejvyšší frekvence jsou zde vzácně integrovány do celkového projevu a téměř je nelze posuzovat samostatně. SPEC vás v jemných detailech o nic nepřipravuje, avšak vnímáte je jakoby mimochodem a nejsou vám servírovány prvoplánově. Po opakovaném návratu na „áčkový“ Luxman L-590AXII, který je jedním z nejdetailnějších a přitom muzikálních zesilovačů, které znám, jsem nebyl schopen potvrdit, zda mě SPEC na nejvyšších frekvencích o něco šidí.
SPEC RSA-M3EX není dokonalý zesilovač a na jeho projevu se dají najít mušky, které nadšení z dokonalosti trošku zchladí. Nejnižší frekvence jdou nízko a jsou poměrně pěkně konturované, což se ve výsledku podepisuje na energii projevu. Vyšší basy znějí přes SPEC při velmi kritickém pohledu mírně uniformě a zde zesilovač trošku odhaluje skutečnost, že pracuje ve třídě D. Paralela s japonskými lampovými konstrukcemi na lampách EL34/300B je zde ale zřejmá. Tato řešení nikdy (až na výjimky) neexcelovala v podání nejnižších frekvencí. Díky citlivému naladění tato skutečnost pak v celkové reprodukci nevadí. Pozornost zde strhává fantastické středové pásmo, které tyhle nectnosti zametá pod koberec a dělá reprodukci fantasticky živou a neunavující.
Podobně je tomu také u již jednou zmiňovaných nejvyšších frekvencí, které nejsou extrémně rozlišující a v reprodukčním řetězci nebudou nikdy nic rozjasňovat. SPEC vyžaduje jednoznačně zdroj na minimálně své vlastní úrovni. Dobře se osvědčil Luxman DA-06, i když tady už toho „dobrého“ bylo občas příliš. Jako vhodný se jeví také streamer Lumin S1. V této kombinace jasně slyšíte, že je to zvuk „udělaný“, ale je to lhostejné, protože v něm všechno zapadá do sebe jako kousky skládanky. Nemáte tendenci zvažovat kvality reprodukce, jednoduše se bavíte. Osvědčit by se v tomto případě mohl pravděpodobně také Meitner MA-1. Digitální zdroje nižší úrovně sice vadit nebudou, ostatně SPEC zahrál výborně i malým streamerem Lumin D1, ale maximum z toho zesilovače dostanete velmi pravděpodobně pouze se špičkovým a bohužel i drahým digitálním zdrojem nebo ještě lépe s pořádným gramofonem.
První dva dny ležel SPEC RSA-M3EX zabalený v krabici, až mi ho bylo při občasném průchodu kolem místa jeho odpočinku líto. Pátečního večera jsem se konečně pustil do rozbalování a instalování SPEC na místo mého oblíbeného „áčkového“ Luxmanu L-590AX MarkII. Na rozehřátí jsem zvolil DSD remaster Beethovenova Violin Concerto in D Major v podání legendárního Davida Oistrakha. Zásadní zlom ve vnímání SPECU nastal v momentu, kdy po několikaminutovém úvodu skladby přišly na řadu sólové housle Oistrakha. Barevnost a dynamika rozehraného partu mě doslova přitáhly a zarazily do sedačky. Mnoho zesilovačů má tendenci podat tuto skladbu příliš technicky s tenkými až upejpavým houslovým sólem. To ale není případ SPEC, který vše podal nejen s dostatečnou dávkou rozlišení, ale také s krásně prokresleným hutným středovým pásmem.
SPEC RSA-M3EX zcela neočekávaně (na třídu D) na středech srší energií a rozlišením, takže poslech klasické hudby a obzvláště pak sólových koncertů pro křídlo nebo housle je opravdovou lahůdkou. Mým prvotním předpokladem bylo, že právě podání středů bude nejproblematičtější stránkou tohoto japonského zesilovače, což bylo dáno předešlými zkušenostmi se třídou D, která má tendenci středy často vysušit až na kost, přiřknout jim takovou nepopsatelnou umělost a suchost. SPEC je ovšem zcela jiná káva. Jeho síla i slabost zároveň jsou téměř dokonalé středy s perfektním rozlišením a krásnou holografií, kterou jsem naposled doma slyšel u velmi povedeného lampového zesilovače Leben CS-660p nebo Air Tight ATM-2 (ten hraje neutrálněji).
V testování jsem pak pokračoval po zbytek víkendu a bylo velmi těžké se od hudby vůbec odtrhnout. Klasická hudba SPEC RSA-M3EX sedí, ale žádný žánr nediskvalifikuje a stejně opojně na něm bude znít elektronika Jeana Michela Jarre (Equinox - LP rip 24/96) nebo kytarovka Blow by Blow Jeffa Becka (DSD). Magie kolem SPEC stojí a padá na jeho středových frekvencích, které jsou sice dominantní v celkovém projevu, ale celkové vyznění tím není narušeno a pásmové nevyváženosti se zde nedočkáte. Zároveň je ovšem nutné říci, že SPEC RSA-M3EX není exemplární případ neutrality a jeho tvůrci se v něm snažili zrestaurovat magii zašlé slávy 300B zesilovačů ze 70. let.
Po zhruba měsíci nechápavého chození kolem musím tvůrcům vyseknout poklonu a změnit svůj názor na použitelnost třídy D v zesilovačích pro vážně míněný poslech. Přechod zpátky na tranzistory pracující ve třídě A nebo AB (v té době zaskakoval na návštěvu také Accuphase E-460) byl poněkud rozporuplný. Luxman ve třídě nabízí větší pocit detailnosti a vnímání ambience, avšak jeho projev jakoby postrádal ve srovnání se SPEC živost a realitu a Luxman zněl v přímém porovnání mechaničtěji. Podobný příběh to byl také v případě Accuphase, avšak ten v detailnosti nad SPEC již nevítězil, ale přidával něco málo kontur na spodních oktávách.
Je zřejmé, že SPEC RSA-M3EX nenabízí příkladnou neutralitu, a nebude tedy ani první volbou pro ty, kdož hledají extrémně transparentní a detailní zesilovač napříč celým pásmem. Lehoučké zabarvení reprodukce a podobnost s lampovými konstrukcemi je v jeho DNA extrémně nápadná. Tvůrci ovšem našli tu jemnou hranici, kdy zesilovač kouzlí a dělá reprodukci živou a možná o něco líbivější, než ve skutečnosti je, ale přesto nehraje všechny záznamy na stejné „kopyto“. Vliv zdroje je u toho zesilovače stěžejní a jasně v řetězci identifikujeme zvukovou stopu Luxman DA-06, streameru Lumin nebo CD Audionet ART G3.
Při správném rozestavení reprosoustav a alespoň trošku ošetřené akustice místnost nabízí SPEC velmi pěknou holografii a zobrazení prostoru nahrávek. Toto podání zobrazení je mírně efektivní, možná také o něco širší a hlubší než zvukový mistr zamýšlel, ale výsledek je velmi návykový. Když pominu velmi dobrý integrovaný zesilovač Ayre AX-5, tak se ostatní tranzistorová konkurence, kterou jsem měl k dispozici, k tomu výsledku ani zdaleka nepřibližuje. Prostorové podání je u dobrých nahrávek skvělé, avšak ve srovnání s velmi drahými dělenými zesilovači (Luxman 900u nebo Accuphase A-70/C-2820) skicuje prostor hrubším štětcem s jistou dávkou nonšalantnosti na úkor přesnosti.
Celý projev zesilovače SPEC RSA-M3EX provází pocit homogenity a muzikality reprodukce, která je svým těžištěm položená níže a v prvním okamžiku můžete mít pocit (hlavně po přechodu z lehké reprodukce zesilovačů ve třídě A), že SPEC má nahoře mírně ořezané nejvyšší frekvence. Po nějaké době aklimatizace ovšem velmi pravděpodobně zjistíte, že nejvyšší frekvence jsou zde vzácně integrovány do celkového projevu a téměř je nelze posuzovat samostatně. SPEC vás v jemných detailech o nic nepřipravuje, avšak vnímáte je jakoby mimochodem a nejsou vám servírovány prvoplánově. Po opakovaném návratu na „áčkový“ Luxman L-590AXII, který je jedním z nejdetailnějších a přitom muzikálních zesilovačů, které znám, jsem nebyl schopen potvrdit, zda mě SPEC na nejvyšších frekvencích o něco šidí.
SPEC RSA-M3EX není dokonalý zesilovač a na jeho projevu se dají najít mušky, které nadšení z dokonalosti trošku zchladí. Nejnižší frekvence jdou nízko a jsou poměrně pěkně konturované, což se ve výsledku podepisuje na energii projevu. Vyšší basy znějí přes SPEC při velmi kritickém pohledu mírně uniformě a zde zesilovač trošku odhaluje skutečnost, že pracuje ve třídě D. Paralela s japonskými lampovými konstrukcemi na lampách EL34/300B je zde ale zřejmá. Tato řešení nikdy (až na výjimky) neexcelovala v podání nejnižších frekvencí. Díky citlivému naladění tato skutečnost pak v celkové reprodukci nevadí. Pozornost zde strhává fantastické středové pásmo, které tyhle nectnosti zametá pod koberec a dělá reprodukci fantasticky živou a neunavující.
Podobně je tomu také u již jednou zmiňovaných nejvyšších frekvencí, které nejsou extrémně rozlišující a v reprodukčním řetězci nebudou nikdy nic rozjasňovat. SPEC vyžaduje jednoznačně zdroj na minimálně své vlastní úrovni. Dobře se osvědčil Luxman DA-06, i když tady už toho „dobrého“ bylo občas příliš. Jako vhodný se jeví také streamer Lumin S1. V této kombinace jasně slyšíte, že je to zvuk „udělaný“, ale je to lhostejné, protože v něm všechno zapadá do sebe jako kousky skládanky. Nemáte tendenci zvažovat kvality reprodukce, jednoduše se bavíte. Osvědčit by se v tomto případě mohl pravděpodobně také Meitner MA-1. Digitální zdroje nižší úrovně sice vadit nebudou, ostatně SPEC zahrál výborně i malým streamerem Lumin D1, ale maximum z toho zesilovače dostanete velmi pravděpodobně pouze se špičkovým a bohužel i drahým digitálním zdrojem nebo ještě lépe s pořádným gramofonem.
