Audia Flight Three S: italská prskavka
26.11.2015, Petr Štefek, recenze
Italská Audia uvedla před několika měsíci nástupce populárního integrovaného zesilovače Audia Flight Three. Nový model s přídomkem S je velkým evolučním skokem směrem k podstatně dražší řadě Audia Flight Two.
Kapitoly článku:
- Audia Flight Three S - úvod
- Audia Flight Three S - bližší pohled
- Audia Flight Three S - jak hraje?
- Audia Flight Three S - nenápadná výjimečnost
Když jsem se poprvé s novým modelem Three S setkal, bylo to při testu reprosoustav Xavian Orfeo v havířovském hifi studiu Navratil Audio. Mezi honorací integrovaných zesilovačů Luxman jsem měl tendenci je přejít bez nějakého zvýšeného zájmu. Nakonec jsme toho „Itala“ do testu zařadili a Xavian Orfeo s ním zahrály velmi dobře. Tato prvotní pozitivní zkušenost byla příčinou toho, proč jsem si vyptal tento relativně levný integrovaný zesilovač na test.
Snad nebudu prozrazovat příliš, když hned na počátku sdělím, že Audia Flight Three S mě překvapila velmi pozitivní způsobem. Pokud si zvyknete na integrované zesilovače v řádu statisíců korun, pak bývá přechod směrem dolů velmi bolestný a je potřeba několik dní aklimatizace, než je možné levnější zesilovač bez úšklebků poslouchat. V případě Audie to bylo tentokráte poněkud jiné. Od první chvíle je jasné, že v jednotlivých samostatně hodnocených parametrech Audia Flight Three S nebude premianty mezi integrovanými zesilovači v těchto izolovaných disciplínách překonávat. Tento italský integrovaný zesilovač bojuje komplexností svého projevu.
Zvuk je nesmírně muzikální a dokáže velmi dobře maskovat nectnosti, kterými trpí levnější zesilovače ve třídě AB. Konstruktéři mu vtiskli do vínku lehké oteplení na nižších středech, což učinilo jeho projev velmi příjemný a přitom se nejedná o vytváření „stejnozvuku“, který by značkoval všechny nahrávky podobnou příchutí. Audia je především o středních frekvencích, kde v dané cenové relaci naprosto exceluje a kde je poslech veškerých akustických žánrů nebo klasického rocku a jazzu velice příjemný.
Nečekejte od tohoto Itala analytičnost nebo špičkové rozlišení, kterým disponuje například Audionet SAM G2 podobné konstrukce. Mějme na paměti, že v případě Audionetu hovoříme o dvojnásobně drahém přístroji. Nicméně, detailů se vám bude dostávat takovou měrou, aby zbytečně a kontraproduktivně neodhalovaly kompromisy konstrukce dané cenovou úrovní zesilovače. Cokoli si přes Audia Flight Three S pustíte, bude znít velmi dobře. Nenašel jsem po dobu testování jediný žánr, od kterého bych byl nucen po chvíli utéci. Že to není poklona? Podobných výkonů se od běžné mainstreamové produkce Marantz, Denon nebo Cambridge Audio prostě nedočkáte.
Výkonový skok oproti minulému modelu je zřetelný a zlepšila se zásadním způsobem také kontrola spodního pásma. U všech žánrů je možno cítit více energie a jistoty. Zároveň ovšem musím podotknout, že spodní oktávy nejsou tak prokresleny jako u dražších integrovaných zesilovačů. Celkové vyznění reprodukce to rušit nebude ani u dražších sloupových reprosoustav. Pro Audii bude hledání ideálního partnera velmi jednoduché a soustředil bych se v tomto ohledu spíše neutrálně znějící regálové reproduktory nebo některou z inkarnací původních BBC monitorů (Spendor, Harbeth, Rogers atd.).
Audia Flight Three S nestaví na prezentaci frekvenčních extrémů, nebude vás oslňovat extrémní transparentností napříč přenášeným pásmem a nebude vás udivovat jistotou v reprodukci nejnižší oktávy koncertního křídla nebo kontrabasu. Udivovat vás však velmi pravděpodobně bude svým komplexním přístupem a kulturou reprodukce hudby. Projev Audie je lehce proteplený a bohatý, avšak je to současně zvuk, který není přehnaně eufonický. Konstruktér zde našel velmi dobrý kompromis a je mu potřebné vyseknout řádnou poklonu.
Díky svému charakteru nebude Audia mít problém ani s vaší sbírkou MP3 nebo hůře nahranými CD. Zesilovač samotný vám samozřejmě dá vědět o tom, že záznam mohl být nahrán lépe nebo jej nějaký šikula okradl o veškerou dynamiku, avšak nebude na těchto informacích bazírovat a trápit vás. Pokud se vám naopak dostane pod ruku špičková nahrávka, pak vám ji Audia ukáže v plné kráse s velmi dobrou dynamikou a velice slušnou dávkou transparentnosti.
Audia Flight Three S není zvukově dokonalý zesilovač, který ostatně v reálném světě ani neexistuje, neboť dokonalost pro každého z nás vypadá jinak, ale nabízí mix vlastností, které výsledku umožňují velmi dospělý projev prostý zásadních nedostatků. Konkurenci bude Audia Flight Three S hledat mezi integrovanými zesilovači s cenovkou minimálně o 20 000 Kč vyšší. Možná mě někteří prodejci nebudou mít rádi, ale Audia Flight Three S bude vyrovnaným soupeřem i takovým zesilovačům, jako je Vincent SV238 MK nebo Luxman L-505u (ten se již neprodává) či Accuphase E-260.
Obvykle nezkouším u integrovaných zesilovačů sluchátkový výstup, ale v tomto případě jsem byl vyzván, ať se na něj speciálně zaměřím. Sluchátkový výstup je skutečně výjimečně dobrý a dokáže bez problémů rozehrát i problematičtější sluchátka jako je AKG K-701 nebo planární sluchátka HiFiMAN s citlivostí na úrovní 83,5 dB. Zvuk je plný, dynamický a má velice slušnou dávku detailů. Jako obvykle musím zmínit, že se velice příjemně poslouchá. Sluchátkový výstup je kvalitativně plně srovnatelný s dedikovanými sluchátkovými zesilovači v ceně okolo 15 tisíc korun a to je opravdu skvělý výsledek.
Snad nebudu prozrazovat příliš, když hned na počátku sdělím, že Audia Flight Three S mě překvapila velmi pozitivní způsobem. Pokud si zvyknete na integrované zesilovače v řádu statisíců korun, pak bývá přechod směrem dolů velmi bolestný a je potřeba několik dní aklimatizace, než je možné levnější zesilovač bez úšklebků poslouchat. V případě Audie to bylo tentokráte poněkud jiné. Od první chvíle je jasné, že v jednotlivých samostatně hodnocených parametrech Audia Flight Three S nebude premianty mezi integrovanými zesilovači v těchto izolovaných disciplínách překonávat. Tento italský integrovaný zesilovač bojuje komplexností svého projevu.
Zvuk je nesmírně muzikální a dokáže velmi dobře maskovat nectnosti, kterými trpí levnější zesilovače ve třídě AB. Konstruktéři mu vtiskli do vínku lehké oteplení na nižších středech, což učinilo jeho projev velmi příjemný a přitom se nejedná o vytváření „stejnozvuku“, který by značkoval všechny nahrávky podobnou příchutí. Audia je především o středních frekvencích, kde v dané cenové relaci naprosto exceluje a kde je poslech veškerých akustických žánrů nebo klasického rocku a jazzu velice příjemný.
Nečekejte od tohoto Itala analytičnost nebo špičkové rozlišení, kterým disponuje například Audionet SAM G2 podobné konstrukce. Mějme na paměti, že v případě Audionetu hovoříme o dvojnásobně drahém přístroji. Nicméně, detailů se vám bude dostávat takovou měrou, aby zbytečně a kontraproduktivně neodhalovaly kompromisy konstrukce dané cenovou úrovní zesilovače. Cokoli si přes Audia Flight Three S pustíte, bude znít velmi dobře. Nenašel jsem po dobu testování jediný žánr, od kterého bych byl nucen po chvíli utéci. Že to není poklona? Podobných výkonů se od běžné mainstreamové produkce Marantz, Denon nebo Cambridge Audio prostě nedočkáte.
Výkonový skok oproti minulému modelu je zřetelný a zlepšila se zásadním způsobem také kontrola spodního pásma. U všech žánrů je možno cítit více energie a jistoty. Zároveň ovšem musím podotknout, že spodní oktávy nejsou tak prokresleny jako u dražších integrovaných zesilovačů. Celkové vyznění reprodukce to rušit nebude ani u dražších sloupových reprosoustav. Pro Audii bude hledání ideálního partnera velmi jednoduché a soustředil bych se v tomto ohledu spíše neutrálně znějící regálové reproduktory nebo některou z inkarnací původních BBC monitorů (Spendor, Harbeth, Rogers atd.).
Audia Flight Three S nestaví na prezentaci frekvenčních extrémů, nebude vás oslňovat extrémní transparentností napříč přenášeným pásmem a nebude vás udivovat jistotou v reprodukci nejnižší oktávy koncertního křídla nebo kontrabasu. Udivovat vás však velmi pravděpodobně bude svým komplexním přístupem a kulturou reprodukce hudby. Projev Audie je lehce proteplený a bohatý, avšak je to současně zvuk, který není přehnaně eufonický. Konstruktér zde našel velmi dobrý kompromis a je mu potřebné vyseknout řádnou poklonu.
Díky svému charakteru nebude Audia mít problém ani s vaší sbírkou MP3 nebo hůře nahranými CD. Zesilovač samotný vám samozřejmě dá vědět o tom, že záznam mohl být nahrán lépe nebo jej nějaký šikula okradl o veškerou dynamiku, avšak nebude na těchto informacích bazírovat a trápit vás. Pokud se vám naopak dostane pod ruku špičková nahrávka, pak vám ji Audia ukáže v plné kráse s velmi dobrou dynamikou a velice slušnou dávkou transparentnosti.
Audia Flight Three S není zvukově dokonalý zesilovač, který ostatně v reálném světě ani neexistuje, neboť dokonalost pro každého z nás vypadá jinak, ale nabízí mix vlastností, které výsledku umožňují velmi dospělý projev prostý zásadních nedostatků. Konkurenci bude Audia Flight Three S hledat mezi integrovanými zesilovači s cenovkou minimálně o 20 000 Kč vyšší. Možná mě někteří prodejci nebudou mít rádi, ale Audia Flight Three S bude vyrovnaným soupeřem i takovým zesilovačům, jako je Vincent SV238 MK nebo Luxman L-505u (ten se již neprodává) či Accuphase E-260.
Obvykle nezkouším u integrovaných zesilovačů sluchátkový výstup, ale v tomto případě jsem byl vyzván, ať se na něj speciálně zaměřím. Sluchátkový výstup je skutečně výjimečně dobrý a dokáže bez problémů rozehrát i problematičtější sluchátka jako je AKG K-701 nebo planární sluchátka HiFiMAN s citlivostí na úrovní 83,5 dB. Zvuk je plný, dynamický a má velice slušnou dávku detailů. Jako obvykle musím zmínit, že se velice příjemně poslouchá. Sluchátkový výstup je kvalitativně plně srovnatelný s dedikovanými sluchátkovými zesilovači v ceně okolo 15 tisíc korun a to je opravdu skvělý výsledek.
